Zen Buddhismus

Buddhismus pronikl do Číny před dvěma tisíci lety. Již v roce 65 n. l. žilo společenství buddhistických mnichů pod královskou ochranou v severní části provincie Kiangsu, nedaleko od místa, kde se narodil Konfucius. První mniši přicestovali pravděpodobně již o 100 let dříve. Mezi těmi, kteří přinesli nauku kterou předával Buddha Šákjamuni, byl asi nejznámější Bódhidharma. Ten podle legendy kromě zenu přinesl i čaj. Čínský mnich Chuej-jüan (334-417) se odmítl poklonit císaři se zdůvodněním, že buddhističtí mniši se zřekli světa, a nemusejí se proto řídit jeho zvyky. Z Číny se zen buddhismus šířil dále do Japonska.

Podle indické legendy prý stvořitel Brahma nabídnul Buddhovi květinu a požádal ho, aby přednesl dharmu. V okamžiku, kdy Buddha květinu zvednul, přítomní posluchači ztuhli, jenom Kášjapa se usmál. To byl moment, kdy začal zen. A to je způsob, jakým se zen předával: květinou, skalní zdí, výkřikem. Tradice zenového buddhismu je postavena na výzvě odhodit všechny naučené a vyčtené názory a postoje, na snaze dosáhnout pravdy přímou zkušeností.

Cílem meditace je samádhi - nerozptýlená mysl, had uvnitř bambusu. Dhjána pak označuje stav, v němž mysl nehnutě spočívá u jediného předmětu.